Veterinární klinika, veterinarni klinika, veterinární klinika Praha, veterinární lékaři, veterinární klinika Ivet
Veterinární klinika, veterinář, veterina, veterina Praha, veterinární nemocnice, Ivet, Veterinární klinika Ivet
Prevence
Základem preventivních opatření je předcházení zdravotním obtížím a nemocem, jejich včasné zachycení a zabránění recidiv. Preventivní prohlídky by se neměly týkat pouze období mláděte, ale i celého života i stáří.
Mezi úkony preventivní péče patří:
Očkování
Očkování je často prvním důvodem, který přivádí novopečeného majitele štěněte nebo kotěte k veterinárnímu lékaři. Základním pravidlem je očkovat pouze zdravá zvířata, v případě onemocnění je vhodné vakcinaci odložit. Dále je třeba zvíře po očkování příliš nezatěžovat, nenechat nikde prostydnout a aplikaci veškerých léčiv, včetně tabletek na odčervení, konzultovat s veterinárním lékařem. Obecně je vhodné odčervovat psy a kočky nejpozději týden před a nejdříve týden po očkování.
Samotná vakcinace je zvířaty obvykle dobře snášena. Nežádoucí účinky jako únava, nechutenství a přechodné zvýšení teploty se objevují zřídka a rychle odeznívají. Výjimečně se může vyskytnout kopřivka, svědění a zduření v místě vpichu nebo otok hlavy. O takovýchto nežádoucích účincích informujte svého veterinárního lékaře, který při příští vakcinace změní značku vakcíny. Prudké reakce v podobě anafylaktického šoku se vyskytují velmi zřídka a ihned po vakcinaci. Z toho důvodu není třeba mít přehnané obavy, jelikož odborník, který se o zvíře postará, je vždy v dosahu.
Základní vakcinace - štěně
Obvykle se štěně k novému majiteli dostává již po první vakcinaci, při které je naočkováno proti psince (D) a parvoviróze (P). Následuje přeočkování za 3 ̶ 4 týdny, kdy se vakcinuje ještě proti dalším třem onemocněním - infekční hepatitida (H), parainfluenza (Pi) a leptospiróza (L). Následně je již kompletní vakcína (tedy DHPPiL) přeočkováno znovu po 3 ̶ 4 týdnech. Ideálně by se poslední přeočkování mělo odehrát v 16. týdnu věku nebo později, kdy už není riziko „oslabení“ vakcíny protilátkami z mateřského mléka. Počet vakcinací na začátku života štěněte tedy závisí na tom, kdy chovatel začne s vakcinací. V praxi se však očkovací schéma ukončuje dříve, zpravidla po třetí vakcinaci. Od 3. měsíce je už riziko nedostatečné odpovědi na vakcínu minimální. Vzteklina (R) se obvykle očkuje spolu s posledním očkováním všech infekcí. Dle zákona je majitel povinen mít psa naočkovaného proti vzteklině od 6. měsíce. Je tedy možné vzteklinu naočkovat i později a tím snížit zátěž imunitního systému štěněte.
Doporučené vakcinační schéma - štěně
Volitelná vakcinace štěňat
Štěňata lze nechat očkovat i proti dalším onemocněním. Očkování proti tetanu lze doporučit především u psů, kteří se v období přezubování pohybují okolo koní. U německých ovčáku je prokázána plemenná predispozice. První dávku lze aplikovat od 12. týdne věku, následně je 3 ̶ 4 týdny nutná revakcinace. Lymská borelióza je onemocnění přenášené především klíšťaty. Vakcinaci proto lze doporučit v oblastech se zvýšeným výskytem klíšťat. Zásady aplikace vakcíny jsou obdobné jako u tetanu. Proti plísňovým onemocněním vyvolaným původcem Microsporum canis lze také očkovat, nejčastěji se však vakcína uplatňuje terapeuticky po propuknutí infekce. Dále je možné očkovat intranasální vakcínou proti psincovému kašli, průběh onemocnění však obvykle nebývá natolik závažný, aby byla vakcinace nezbytná.
Základní vakcinace - koťat
Mateřské protilátky koťat mají delší poločas rozpadu než u štěňat, proto se s vakcinací koťat začíná později. Základními infekcemi, proti kterým je třeba kotě naočkovat jsou kočičí kaliciviróza (C), panleukopenie (P) a rhinotracheitida (R). Stejně jako u štěňat platí, že je nějvhodnější provádět poslední přeočkování po 16. týdnu věku. Stejně jako u štěňat se však v praxi často končí s vakcinací o něco dříve, zpravidla po druhé aplikaci okolo 3. měsíce věku. Stejně jako u štěňat je v tomto věku riziko nedostatečné účinnosti vakcíny minimální. Poté se kočky přeočkovávají pravidelně každý rok. Na rozdíl od psů není u koček zákonem stanovená vakcinace proti vzteklině. Vzhledem k tomu, že se v České republice vzteklina v současné době nevyskytuje a u koček dochází k nežádoucím reakcím na vakcínu proti vzteklině častěji než u psů, je možné ji vynechat. Povinné je však vakcinovat kočky proti vzteklině při cestách do zahraničí. Rovněž bych doporučila vakcinovat venkovní kočky v pohraničních oblastech, jelikož ne všechny sousedící země jsou vztekliny prosté (nejrizikovější je v tomto ohedu Polsko).
Základní vakcinační schéma - kotě
Volitelná vakcinace koťat
Kromě základní vakcinace, která je doporučitelná pro všechna koťata, lze kočky vakcinovat proti dalším onemocněním. Asi nejčastější je vakcinace proti chlamydióze. Ta je vhodná především pro kočky z prostředí, kde se již chlamydióza vyskytla, venkovní nebo výstavní kočky. První očkování se provádí od 9. týdne s jedním přeočkováním za 3 - 4 týdny a následně každý rok. Vakcinace proti kočičí leukémii (FeLV) je možná od 8. týdne s jedním přeočkováním za 3 ̶ 4 týdny, následně po roce a pak každé 2 ̶ 3 roky. Očkovat lze pouze kočky, které jsou FeLV negativní. Dále je možné obdobně jako u psů proti plísňovým infekcím.
Odčervení
Odčervení psů a koček patří spolu s očkováním k základům preventivní péče. Chráníte tak nejen zdraví svého zvířete, ale i zdraví Vaše a Vašich dětí. Někteří vnitřní parazité jsou totiž přenosní na člověka.
Kromě podání samotného antiparazitika jsou pro správné odčervení klíčové podmínky chovu. Zvířata je třeba udržovat v čistotě, pravidelně odklízet trus z výběhů a dodržovat zásady hygieny. Rovněž je důležité udržovat rozumnou koncentraci zvířat a krmit kvalitním krmivem.
Odčervení psů
Štěňata se často rodí infikovaná, nebo se infikují pomocí mateřského mléka. Pro správné prospívání štěňat je odčervení klíčové. Vždy je nutné odčervit najednou celý vrh i s matkou. První odčervení se u štěňat provádí ve dvou týdench stáří. Následně odčervujeme každých 14 dní až do 3 měsíců věku. Od třetího měsíce odčervujeme po třech měsících až do jednoho roku věku.
Březí fena se neodčervuje, jelikož mnoho odčervovacích preparátů může mít negativní vliv na plody. U dospělých psů by se v ideálním případě mělo provádět koprologické vyšetření (rozbor trusu) každých 3 ̶ 6 měsíců a na základě jeho výsledků odčervovat. V praxi se však často rovnou odčervuje, jelikož je vysoká pravděpodobnost, že pes bude infikován. Při plánování četnosti odčervení je vhodné přihlédnout k využití psa. Domácí mazlíček, který tráví většinu času v bytě, je krmen granulemi a venku se pohybuje pouze pod dohledem, nebude vyžadovat takovou četnost odčervení jako např. lovecký pes, který v průběhu své práce přichází do pravidelného kontaktu se zvěří a většinu času tráví venku. Vhodné je při termínování odčervení zvážit také, zda jsou v domácnosti další psi nebo jiná zvířata a zda jsou v rodině majitele děti nebo oslabené osoby, pro které by případné napadení parazity mohlo představovat vážnější zdravotní riziko než pro zdravého dospělého člověka.
Odčervení koček
Zásady odčervení u koček jsou obdobné jako u psů. Koťata je vhodné odčervovat stejně jako štěňata, tzn. od dvou týdnů věku každé dva týdny do 3 měsíců a následně každé 3 měsíce do roku věku. U dospělých koček velmi záleží na prostředí a krmivu. Venkovní kočky je vhodné odčervovat důsledně každé 3 měsíce, naopak u bytových koček, které nechytají myši, stačí odčervení každého půl roku, nebo až na základě koprologického vyšetření
Odčervovací přípravky
Přípravků, které se používají k odčervení psů a koček, je na trhu velké množství. Vybrat si můžete i z různých aplikačních forem. Tradičně se používají odčervovací tablety (např. Drontal, Cestal, Caniverm). Mají obvykle široké spektrum účinku a působí jednorázově. Problém může být však s jejich podáním, a to zejména u koček. Odčervovací pasty (Banminth, Vitaminth) rovněž účinkují jednorázově. Jejich aplikace je obvykle snazší i u nepříliš spolupracujích zvířat. Spot-on (Stronghold, Advocate) je tubička s tekutinou, která se aplikuje na kůži zvířete. Pro snadnost podání jsou oblíbené zejména mezi majiteli koček. Působí většinou delší dobu (1 měsíc a déle) a poskytují ochranu i proti mnohým vnějším parazitům.
Odčervovací preparáty je vhodné střídat z důvodu možného vytvoření rezistence parazitů. Důležité je také dávkování, které určí veterinární lékař na základě hmotnosti vašeho zvířete.
Ektoparazitozy
Ochrana proti vnějším parazitům je jedním z nejdůležitějších chovatelských opatření. Nejde jen o ochranu zvířat, ale i jejich majitelů, jelikož mnoho ektoparazitů je přenosných na člověka. Majitelé nejčastěji přichází do veterinární ordinace pro preparáty proti blechám a proti klíšťatům, existuje však celá řada dalších parazitů. V tomto článku vám představíme ty nejvýznamnější.
Blechy
Blechy jsou celoročně nejčastějšími parazity psů a koček. Blecha kočičí (Ctenosephalides felis), jak název napovídá, parazituje především na kočkách, ale napadá i psy a je přenosná na člověka. Blecha psí (Ctenosephalides canis) je vzácnější, avšak na člověka se přenáší snadněji.
Krev sají pouze dospělé blechy. Zablešení samo o sobě způsobuje pouze mírné svědění a vznik drobných pupínků. Velmi často se však u psů a koček objevuje alergie na bleší kousnutí – u alergiků může již několik blech vyvolat úporné svědění. Zvířata mají tendenci si svědivá místa ošetřovat, což vede ke vzniku velkých ložisek infikované kůže s vypadanými chlupy.
Dalším rizikem blech je přenos jiných parazitů nebo infekcí. Blechy jsou častým mezihostitelem tasemnice psí (Dipylidium caninum). Rovněž přenáší onemocnění známé jako „nemoc z kočičího škrábnutí“ způsobené bakterii Bartonella henselae.
Klíšťata
V našich klimatických podmínkách představují klíšťata sezónní problém. Od jara do podzimu napadají zvířata a lidi především v teplejších oblastech České republiky. Nejčastějším druhem u nás je klíště obecné (Ixodes ricinus), na jižní Moravě se vyskytuje i piják lužní (Dermacentor reticulatus).
Klíšťata sají krev a v místě přichycení způsobují zánětlivou reakci, u velmi vnímavých zvířat mohou neurotoxiny ze slin klíšťat výjimečně vyvolat klíšťovou paralýzu. Ještě větším problémem jsou však onemocnění, která klíšťata přenášejí. Kromě známé lymské boreliózy se jedná o klíšťovou encefalitidu, anaplazmózu a v našich podmínkách naštěstí nepříliš častou babeziózu.
Dravčíci
Dravčíci se vyskytují především v místech s větší koncentrací zvířat. U psů parazituje dravčík psí (Cheyletiella yasguri), u koček pak dravčík kočičí (Cheyletiella blakei).
Dravčíci nabodávají kůži a na rozdíl od vší a blech sají tkáňový mok. Dospělí dravčíci se rychle pohybují a je možné je pozorovat již při malém zvětšení, proto se jim někdy říká „pochodující lupy“. Napadení těmito parazity vede ke svědění a zvýšené tvorbě lupů a krust. Nejvýrazněji se projevuje u štěňat, avšak onemocnění je velmi nakažlivé a může se přenést i na člověka.
Trudníci
Trudníci
Trudníci (Demodex spp.) způsobují onemocnění zvané demodikóza, česky někdy označované jako červená prašivina. Onemocnění se vyskytuje zejména u krátkosrstých plemen, přičemž více než polovina psí populace jsou asymptomatičtí nosiči. K přenosu dochází z feny na štěňata během prvních třech dnů života. Onemocnění se zpočátku projevuje jako okrouhlá holá ložiska, která nesvědí. U koček je demodikóza vzácná.
Vši a všenky
Tito parazité se u psů a koček nevyskytují příliš často. Zatímco vši sají krev, všenky okusují pokožku. Postižená zvířata mají matnou neupravenou srst a na chlupech je možné pozorovat hnidy.
Antiparazitární opatření
Přípravky proti parazitům je možné aplikovat ve spreji nebo jako tzv. „spot-on“, tedy v tubě, jejíž obsah se aplikuje za krk zvířete. U psů je rovněž oblíbenou formou antiparazitární obojek. Přípravky se liší mírou účinnosti, její dobou a spektrem parazitů, proti kterému působí. Nově je možné použít proti ektoparazitům i tablety – a tato forma je velmi účinná.
Důležitá je kromě antiparazitárního ošetření psa nebo kočky také důkladná očista prostředí, a to především při napadení blechami. Je vždy nutné vyprat všechny deky a pelíšky, důkladně vymýt a vydezinfikovat boudy a kotce a ošetřit je vhodnými preparáty.